Historie designu ve Zlíně se začala psát ve 40. letech na půdě sochařského ateliéru Vincence Makovského ve Škole umění, kde vzájemné prolínání a ovlivňování užité a volné tvorby představovalo významný základ pro rozvoj tohoto oboru v následujících desetiletích. Bilanční výstava sochaře, designéra a pedagoga Vladimíra Kovaříka (*1965) má ambici prozkoumat platnost tohoto fenoménu na příkladu o několik generací mladšího umělce, jehož všestranná tvorba, osciluje mezi póly užitého a volného umění, od produktového a grafického designu až po malbu a sochařské objekty. Navzdory pomyslným oborovým hranicím ukazuje často až nečekané příklady jejich konvergence a vzájemné inspirace, u nichž neschází ani prvek hry či nadsázky.
Historie designu ve Zlíně se začala psát ve 40. letech na půdě sochařského ateliéru Vincence Makovského ve Škole umění, kde vzájemné prolínání a ovlivňování užité a volné tvorby představovalo významný základ pro rozvoj tohoto oboru v následujících desetiletích. Bilanční výstava sochaře, designéra a pedagoga Vladimíra Kovaříka (*1965) má ambici prozkoumat platnost tohoto fenoménu na příkladu o několik generací mladšího umělce, jehož všestranná tvorba, osciluje mezi póly užitého a volného umění, od produktového a grafického designu až po malbu a sochařské objekty. Navzdory pomyslným oborovým hranicím ukazuje často až nečekané příklady jejich konvergence a vzájemné inspirace, u nichž neschází ani prvek hry či nadsázky.