Manželé Irena a Nikos Armutidisovi přistupují k výtvarné tvorbě prostřednictvím odlišných výtvarných médií. Struktura jejich společné prezentace spočívá v konfrontaci sochařských, malířských a fotografických děl. Nikos Armutidis (1953) je především sochařem, ale věnuje se i malbě. Ve své současné tvorbě se na jedné straně orientuje na portrétní tvorbu spočívající na reálném základě, na druhé straně pracuje s objekty, v nichž se dostává na pomezí minimalismu a stereometrické abstrakce. K obdobným tématům dospívá rovněž ve svých malířských pracích. Irena Armutidisová (1956) přistupuje ke své tvorbě jakoby z opačných pozic a ve svých fotografických obrazech reaguje na reálné jevy ve venkovské krajině, jež jsou v médiu fotografie konceptualizovány do podoby abstraktního, takřka geometrického tvaru.
Více o výstavě: https://www.galeriezlin.cz/cs/program/irena-a-nikos-armutidisovi.html
Manželé Irena a Nikos Armutidisovi přistupují k výtvarné tvorbě prostřednictvím odlišných výtvarných médií. Struktura jejich společné prezentace spočívá v konfrontaci sochařských, malířských a fotografických děl. Nikos Armutidis (1953) je především sochařem, ale věnuje se i malbě. Ve své současné tvorbě se na jedné straně orientuje na portrétní tvorbu spočívající na reálném základě, na druhé straně pracuje s objekty, v nichž se dostává na pomezí minimalismu a stereometrické abstrakce. K obdobným tématům dospívá rovněž ve svých malířských pracích. Irena Armutidisová (1956) přistupuje ke své tvorbě jakoby z opačných pozic a ve svých fotografických obrazech reaguje na reálné jevy ve venkovské krajině, jež jsou v médiu fotografie konceptualizovány do podoby abstraktního, takřka geometrického tvaru.
Více o výstavě: https://www.galeriezlin.cz/cs/program/irena-a-nikos-armutidisovi.html