Jančařík: boty ze Slavičína

Jančaříkovi. Táta se synem. samozřejmě. Takových, jako oni by tady u nás měly být desítky. Desítky rodin obuvníků a ševců, kteří perfektně znají své řemeslo. A není. Proto jsme se jeli podívat do Slavičína, jak to vypadá, když někdo umí šít boty. 

Miroslav Jančařík má dost jedinečné povolání. Původní profesí je obuvnický modelář nebo konstruktér obuvi. A protože to je docela kumšt, není takových lidí mnohem. Možná i díky tomu se podíval snad do všech obuvnických dílen u nás na Zlínsku. A když to nestačilo, vyrazil do Indie a do Francie. Celé tohle velké poznávací dobrodružství nakonec vedlo ke splněnému snu. Rodinné firmě Jančařík, která šije poctivé české boty. 

Kromě Miroslava tu najdete ještě jeho syna, Tomáše, který se stará o obchod a marketing. Spolu s nimi tu pracuje několik místních. V dílnách byste našli stroje, které sloužily ještě v podniku Svit Zlín v 50. letech. Podle Miroslava jsou moderní stroje prakticky stejné, jen mají jiný design. A stojí o moc víc. 

Procházíme dílnami, kde se pod rukama ševců a šiček vznikají nové boty. Na jednom pracovišti se vysekávají dílce, na jiném se lepí svršky k podešvi, támhle se balí, tady se prošívá a tupluje. Všechno se dělá rukama a často taky s individuálními úpravami. Ani byste nevěřili, kolik děvčat potřebuje balerínky ve velikosti 44+. 

Na tom, aby boty seděly, si tu dávají dost záležet. Boty se tu dělají v mnoha velikostech - nadměrných i maličkých, v několika šířkách, v mnoha barvách a tvarech, které jsou osvědčeny léty. Vyrobit boty na zakázku tvrá i tři týdny. Do Slavičína si pro ně jezdí z celé republiky. 

Dřív Jančaříkovi obráželi nejrůznější trhy po celé republice a dodnes patří k jejich nejoblíbenějším místům, kde se potkávají se zákazníky. Nejvíc času ale stejně tráví v dílně tady u nás, ve Slavičíně, jen kousek od zelených kopců Bílých Karpat a Vizovických vrchů. Na místě, kde šikovné lidské ruce ještě pořád umí vzít za práci.