Uprostřed malebné valašské krajiny, obklopené loukami a lesy, leží místo, které by mohlo být rájem na zemi. Jenže historie Vařákových pasek je mnohem temnější. Kdysi tu stávala pasekářská osada, kde lidé žili v souladu s přírodou, hospodařili a vychovávali děti. Dnes už tu nenajdete domy s kouřícími komíny, ale památku na tragédii, která se odehrála na konci druhé světové války.
Náš tip: vydejte se na pěší pouť přes Ploštinu až na Vařákovy paseky a do muzea. Trasu z Ploštiny najdete tady.
Vařákovy paseky byly typickou valašskou pasekářskou osadou – několik dřevěných chalup rozesetých po loukách, kousek lesa, zahrádky a políčka. Lidé tu žili skromně, ale šťastně. Jenže v roce 1945 se osada stala svědkem nacistické brutality. Kdysi živá osada roztroušená na svazích Bílých Karpat, dnes symbol tichého hrdinství a kruté odvety.
Před druhou světovou válkou zde žilo několik rodin. Pastevci, dřevorubci, lidé hluboce spojení s přírodou, s rytmem hor a vlastníma rukama. Na neúrodné půdě postavil v 19. století chalupu Jiří Hrabina z Lačnova se svou ženou. Později si tu typickou dřevěnou roubenkou postavil Martin Vařák (rozený Hrabina) z Lačnova a ve 40. letech už tu na pasínkách stálo 10 chalup. Pasekáři se živili hlavně prací v lese a pasením dobytka, protože dostat z kamenité půdy kloudnou úrodu nebylo jednoduché.
Na začátku května 1945, jen pár dní před koncem války, dorazili na Vařákovy paseky němečtí radisté, kteří měli v okolí instalovat vysílačku. Shodou náhod tudy procházeli partyzáni československé partyzánské brigády Jana Žižky, kteří se přemisťovali z Rylisek na vrch Barák u Loučky. Po přestřelce a popravě německých vojáků bylo místním obyvatelům jasné, jaký osud jejich osadu čeká. Na nic nečekali a s nejnutnějším vybavením své domy opustili. Z ukrytů u příbuzných slyšeli boje u Loučky, ale také hudbu z nedaleké Valašské Polanky. Mysleli si proto, že fronta už jejich domovy minula a v hustém sněžení, na květen neobvyklém, se vrátili domů. Ještě tentýž večer Němci paseky obklíčili, zapálily domy a rodiny usedlíků hnali do Valašské Polanky, kde později několik pasekářů popravili. Z Vařákových pasek zůstalo jen torzo, jizva v zeleni. Dva domy, které unikly zkáze ztraceny v husté mlzy postupně zchátraly.
V Lačnově, 3 kilometry od Vařákových pasek dnes najdete muzeum, které se snaží tuto tragickou historii uchovat a přiblížit návštěvníkům. Expozice rekonstruuje tradiční valašskou pasekářskou chalupu i s hospodářskými budovami, jako byl chlév, sušírna či sklep.
Uvnitř si můžete prohlédnout dobové nástroje, fotografie a osobní předměty obyvatel, kteří tu kdysi žili. Součástí expozice je také dokumentace událostí druhé světové války na Valašsku, včetně příběhů dalších vypálených osad, jako je Ploština nebo Prlov.
Muzeum Vařákovy paseky je otevřeno každý víkend od 13:00 do 17:00. Pokud byste chtěli navštívit expozici mimo tyto časy, můžete si domluvit prohlídku předem na telefonu +420 733 792 678.
Pokud se vydáte na návštěvu, doporučuji spojit ji s procházkou po okolí. Z Lačnova sem vede krásná trasa, která vás zavede kolem Lačnovských skal a nabízí nádherné výhledy na krajinu Bílých Karpat. Celý výlet je nejen příjemným setkáním s valašskou přírodou, ale také hlubokým zamyšlením nad tím, jak křehká je svoboda a jak důležité je nezapomenout na minulost.
Místní historie, Letecká bitva nad Bílými Karpaty i letecký trenažér bombardéru B-17. Tohle všechno najdete v Městském muzeu Slavičín.
Osadu Vařákovy paseky vypálili Nacisté jen pár hodin před koncem války. Na jejím místě dnes najdete muzeum, které celou událost připomíná.
Na místě vypálené pasekářské osady Ploština je nová expozice. Místo, které vás vezme za srdce. Vřele doporučujeme.
Památník Ploština připomíná hrůzné události 2. světové války, které dopadly železnou pěstí na maličkou pasekářskou dědinku vysoko v kopcích. Jaké to tam bylo a je?
délka: 13, 4 km | čas: 5 h | start a cíl: Lačnov | vhodné pro děti
10,5 km | Doba cca 4 h | Start i cíl: Šanov | Vhodné i pro děti