Když ve 30. letech baťovy závody otevřely svůj Obchodní dům, byla to velká sláva. Na tu dobu nevídaný kolos s vůbec prvním eskalátorem v Čechách byl místem, kde jste sehnali opravdu všechno. Od špendlíku po auto. Architektonické řešení měl na triku baťovský architekt František Lýdie Gahura. Šestipatrová budova dominující komerční části města, která bezprostředně navazovala na továrnu, měla své opodstatnění. Peníze vydělané v baťových závodech se tu zase přes baťovské obchody vracely zpět do podniku, zůstávaly ve firmě, a také ve městě.
Štíhlá budova situovaná šikmo ke starší budově Tržnice, doznala v pozdějších letech řadu úprav, z nichž většina jí moc nelichotila. Obložení vlnitým plechem nebo dostavění zadního traktu až do výše celé budovy z ní udělaly poněkud nevzhlednou budovu, která až do nedávna silně připomínala doby minulé.
Atmosféra uvnitř Obchodního domu byla po pravdě unikátním zážitkem. V jednotlivých patrech tiše dožívaly obchůdky, jejichž interiér pamatoval 70. léta, poloprázdnými etážemi vás povozil výtah s obsluhou. Celodenní směnu tu mívali zaměstnanci, sedící na židličce čelem k ovládacímu panelu. Řekli jste jim, kam chcete jet nebo co byste potřebovali koupit a oni za vás zmáčkli knoflík. Horní patro obýval bufet s nějakým obskurním názvem, kam chodily místní postavičky popíjet rum. Hladové krky krmila jídelna v přízemí, kde se v pološeru u umakartových stolků leskla mastná oka na dršťkové polévce a pečivo důstojně odpočívalo v plastových košíčcích, za jaké by obětoval ruku nejeden televizní rekvizitář. Kdesi ještě hlouběji v útrobách byste našli toalety a u nich vědmu, která vám mezi vybíráním pětikorun za záchody dokázala předpovědět budoucnost pomocí kamenů, talismanů a karet. Podobných kuriozit bylo v tomhle posledním nezrekonstruovaném Prioru dost, a pokud by vás zajímaly, doporučujeme studentský film Obchodní dům, který vznikl krátce před tím, než se začalo s rekonstrukcí.
V roce 2017 ale začala přestavba a bělostná fasáda domu se z nepěkné skořápky zase vyloupla na světlo světa. Pro všechny Zlíňáky bylo neuvěřitelně napínavé sledovat, jak jeřáby postupně odkrývají svrchní vrstvy a obnažují dům až na železobetonový skelet, který se tu opakuje stejně jako v továrních budovách. Křehce působící stavba, která v době rekonstrukce připomínala spíš dětskou stavebnici, prošla přestavbou za pouhých 16 měsíců. Díky zajímavě řešeným okenním galeriím máte při pohledu zdola pocit, jako by dům ustupoval a rostl do výšky, fasáda si zachovává čistotu díky jednotné barvě všech reklamních nápisů. Po geniálně povedené revitalizaci Gahurova prospektu a Parku Komenského je tohle další zlínská realizace, která městu navrací důstojnost a šmrnc.
A přece jen tu zůstalo něco z podoby domu, jak jsme ho až dosud znali. Keramická mozaika Vladislava Vaculky, která od 60. let zdobila schodišťovou část Obchodního domu, putovala před rekonstrukcí do restaurátorské dílny. Po poměrně složitém zakonzervování a přenesení na kovové rastry, ji nyní najdete u bočního vstupu do Obchodního domu. Bruselský styl a picassovská inspirace tu na kachlích z tupeské hlíny reprezentuje dlouhou historii budovy.
Šest pater obchodů by asi dnes bylo i na Zlín moc, a tak obchodní pasáž zabírá patra dvě. V přízemí sídlí prodejna potravin, cukrárna, drogerie, papírnictví, prodejna knih a pár dalších malých obchůdků. Ve druhém patře zabírá největší plochu Bistrotéka Valachy – koncept restaurace, bistra, pekárny a obchodu s potravinami v jednom. Ve zbývajících patrech sídlí kanceláře firmy HP Tronic a budoucí hotel. Úplně nahoře, v prosklené koruně na střeše Obchodního domu, bude wellness. Jen si to představte – ležíte ve vířivce a koukáte se dolů na všechny ty světla a domky Zlína. Na tohle si sice ještě chvilku počkáme, ale ono to bude stát za to.
A pozor, nahoře v desátém patře nejdete Galerii Desítka, kde se dá udělat nejen nějaká luxusní firemní akce, ale klidně i svatba.
Foto: OD Zlín, JSF ABB, Zlínsko a Luhačovicko