Zikmundova a Hanzelkova vila – unikátní domy legendárních světoběžníků

Přehled
Fotografie

Zhruba 20 minut chůze z centra Zlína směrem na Fryšták se nachází čtvrť Nivy. Působí klidně a nenápadně. Ukrývá přitom skvost, který mohou Zlínu jiná města závidět: duo poválečný vil slavné cestovatelské dvojice Zikmunda a Hanzelky.

Když v Československu převzala moc komunistická strana, udělala za tradici vilové výstavby v republice tlustou čáru. O to vzácnější je dnes na takový objekt narazit. Zlín má to štěstí, že na svém území hostí poválečné vily hned tři: Liškovu, Zikmundovu a Hanzelkovu. Všechny nesou rukopis architekta Zdeňka Plesníka a všechny byly postaveny v 50. letech. (Pravda, u Zikmundova domu je historie složitější, ale k tomu se dostaneme.) V tomto článku se budeme věnovat posledním dvěma. Stojí totiž v těsném sousedství a pojí je neobyčejně silný lidský příběh.

I když Hanzelkova vila prošla v pozdějších letech stavebními úpravami, čelní pohled zůstal autentický, zdroj: Zlínský architektonický manuál, kredit: Onomono Photography

Vydejte se soriginálním průvodcem Zlínský architektonický manuál i po dalších architektonických ikonách Zlína.

Když Zikmund s Hanzelkou ukončili svou první expedici po Evropě, Africe a Latinské Americe, ubytovali se na rok ve Zlíně, tehdy Gottwaldově, aby mohli ve zdejších ateliérech zpracovat filmový materiál pořízený během cest. Ve Zlíně se jim zalíbilo, a tak se rozhodli zůstat trvale. To znamenalo rozhlédnout se po vhodnějším bydlení než byl dosud využívaný hotel. Shodou okolností v téže době hodlal jiný filmař, Elmar Klos, prodat svou vilu na Nivách. Režisér Jaroslav Novotný obě strany propojil a brzy padla dohoda. Miroslav Zikmund byl totiž nadšený vzrostlou zahradou, která dům obklopovala.

V Hanzelkově vile dnes sídlí dětský stacionář, zdroj: Zlínský architektonický manuál, kredit: Onomono Photography

Abychom lépe rozuměli, udělejme drobnou odbočku. Ryze funkcionalistickou vilu Elmara Klose nechal postavit v roce 1935 Baťův podpůrný fond jako služební byt pro prvního hejtmana nově vzniklého zlínského okresu, JUDr. Josefa Januštíka. Vládní rada Januštík byl Klosův nevlastní otec a žil v domě v bezplatném podnájmu s jeho matkou v období let 1935 až 1953, kdy došlo k odkupu Zikmundem. Nic se na tom nezměnilo ani v roce 1942, když vilu od Baťova podpůrného fondu koupil na své jméno právě Klos. Jinými slovy, Elmar byl reálným vlastníkem, ale sám na Nivách nikdy nebydlel. Pouze zajistil, aby se Januštíkovi z domu nemuseli stěhovat po hejtmanově odchodu do penze. Tehdy se bílá vilka s červenými okny tyčila na svahu jako vůbec první dům. Nivy byly totiž nezastavěnou okrajovou částí Zlína. Okolo byla jen pole, sady, louky. Až později přibylo na kopci několik dalších solitérů, tzv. lékařských vilek. Zato dnes už je čtvrť zcela pohlcena rozrůstajícím se městem.

Fotografií Zikmundovy vily před adaptací není mnoho. Tato ukazuje podobu stavby ve 30. letech. Zdroj: Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Archiv H+Z

Se změnou majitele v roce 1953 došlo i ke změnám stavebním. Zikmund s Hanzelkou, který koupil prázdnou parcelu nad Mirkovým domem, si najali architekta Zdeňka Plesníka. Ten vypracoval návrh na adaptaci bývalé Januštíkovy vily do dnešní podoby i návrh zcela nové stavby pro Hanzelku. Úpravy v Zikmundově domě byly celkem rozsáhlé. Měnil se venkovní vzhled i vnitřní dispozice. Obě vily měly totiž sloužit nejen k rodinnému bydlení, ale také jako pracoviště. V domech tak vznikají velké pracovny, knihovny, fotokomora i filmová laboratoř.

Zikmundova vila prošla kolaudací už v roce 1954, Hanzelka na tu svou musel chvíli počkat a tak první rok bydlel v podnájmu u Miroslava. V té době byli oba mládenci čerstvě ženatí, takže v domě vlastně bydlely dva novomanželské páry. Přitom trvalo dva roky než truhláři domácnost kompletně vybavili dřevěným obložením, příčkami, vestavěným i volným nábytkem. A u něho se chvíli zastavme.

Interiér Zikmundovy vily je i dnes zachován v podobě, jakou mu vtiskli v 50. letech, zdroj: Zlínský architektonický manuál, kredit: Onomono Photography

Design mobiliáře vzešel ze spolupráce mezi architektem Plesníkem a designérem Miroslavem Navrátilem. Těžko dnes vystopovat, kdo měl na výsledku jaký podíl. Navrátil každopádně dokázal pracovat s ohýbáním dřeva, a to díky zkušenostem ze svého působení ve firmě vyrábějící lyže a sáně. V tomto případě však nepracoval s dřevem jako takovým, ale s lepenou dýhou, což byl v oné době vlastně odpadní materiál, kterým jiní lidé topili.

Pánové si v domech vyhráli i s plejádou technických vymožeností. V Zikmundově vile to byl třeba domácí biograf, výtah na drobné předměty, shoz prádla a odpadu i tajný sejf na úschovu cenných písemností. To se osvědčilo zejména v pozdějších letech, kdy Zikmund potřeboval někam uložit materiály, které se nesměly dostat do rukou STB. V Hanzelkově vile byla poměrně unikátním zjevem šachta před vjezdem do garáže (tak, jak to známe z autodílen), která mu umožňovala provádět na svém vozidle potřebné úpravy. Překvapivě působila i nainstalovaná anténa k vysílačce, jejímž prostřednictvím chtěli H+Z během druhé expedice udržovat kontakt s domovem.

Hanzelkovi na Nivách bydleli necelé tři roky, zdroj: Zlínský architektonický manuál, kredit: Onomono Photography

Jiří Hanzelka si Zlína bohužel dlouho neužil. Místní jeho velkorysou vilu postavenou v časech bytové krize údajně těžko rozdýchávali. Do toho přišla vážná nemoc jeho ženy, která by v domě byla po čas připravované druhé expedice s dětmi sama. Zkrátka, Hanzelkovi se rozhodli Zlín opustit a vilu věnovali státu. (Zikmund Hanzelkovi vyplatil polovinu její hodnoty, aby zachoval odvěké pravidlo ke společně vydělaným penězům – vše fifty-fifty.) Objekt byl na základě Hanzelkovy podmínky, že vila musí sloužit dětem, adaptován pro potřeby týdenních jeslí a následně i provoz stacionáře, který pečuje o děti s tělesným postižením. Stacionář sídlí ve vile dodnes. Zahrada domu je tak veřejnosti přístupná, ale je nutné respektovat provoz a potřeby domácích.

To Miroslav Zikmund ve městě zapustil kořeny natrvalo. Ve své „pozorovatelně”, jak svému domu občas říkával, prožil téměř sedmdesát let. Za tu dobu provedl ve vile minimum úprav, takže si do detailu zachovala svou původní tvář z 50. let. Nevyměnil takřka nic. Nábytek, technické vybavení, osobní předměty. Vše zůstalo. Ba co víc - čím méně Zikmund měnil, tím pečlivě evidoval a popisoval vše, co zaevidovat šlo. Výsledkem je jeho pověstný archiv, který společně s archivem Hanzelky a společnými sbírkami z cest věnovali cestovatelé Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Tam je dnes možné část sbírek vidět ve stálé expozici, i badatelsky pátrat v materiálech uložených v depozitu. Část předmětů si ovšem k našemu štěstí Zikmund v domě ponechal a jsou tam k vidění dodnes. A tím se pomalu dostáváme k současnosti objektu.

V Zikmundově vile jsou k vidění předměty dovezené z první i druhé expedice, zdroj: Zlínský architektonický manuál, kredit: Onomono Photography

Díky své nedotčenosti a unikátnosti se vila včetně zahrady v roce 2000 zařadila na seznam nemovitých kulturních památek ČR. Miroslavu Zikmundovi na dalším osudu vily záleželo, a tak se po úvaze rozhodl prodat ji ve svých 101 letech zlínskému podnikateli, Čestmíru Vančurovi. Ten v roce 2020 založil nadační fond a vilu dal do jeho správy. Posláním fondu je kromě péče o dům také jeho zpřístupnění veřejnosti. A tak se už v roce 2021 uskutečnila ve vile první přednáška a do objektu začali nakukovat první jednotlivci. Od roku 2022 pak v Zikmundově vile zahájili oficiální komentované prohlídky. Pokud tedy máte zájem do vily opředené tisíci a jedním příběhem zavítat, máte možnost. Jen pozor, vstupenky lze koupit pouze on-line a bývají rychle vyprodané. Nezapomeňte proto včas sledovat stránky fondu www.zikmundovavila.cz

Jestli vás osobnosti pánů Zikmunda a Hanzelky zaujaly, udělejte si s námi výlet po jejich zlínských stopách.