Baťovské Otrokovice: svět úžasných vynálezů a experimentů

Na vaší cestovatelské mapě se Otrokovice objeví asi jen jako místo, kterým projíždíte cestou do Zlína. Kdybyste ale vyšli z nenápadného nádraží do města, čeká vás tu spousta objevů. Otrokovice, tak jak je známe dnes, totiž z velké části předurčila výstavba Baťových pomocných závodů. Díky nim tu vyrostl unikátní tovární areál, kolonie baťovských domků z červených cihel i funkcionalistická čtvrť s obchody a službami, které vévodí jedinečná stavba Společenského domu. Pojďme spolu objevit otrokovická tajemství. 

Ve zkratce: Projděte se Otrokovicemi stezkou Zlínského architektonického manuálu. Představí vám ty nejdůležitější budovy a místa. 

Nebýt rodiny Baťovy, Otrokovice by dnes pravděpodobně vypadaly úplně jinak. Až do třicátých let 20. století se jejich historie vyvíjela v nijak překvapivé přímce, na které Otrokovice vyrostly z osad a tvrzí v městečko patřící k rottalovským Napajedlům, později je protnula železniční trať Severní dráhy a umožnila tak rozvoj dopravy i průmyslu. 

V té době se průmyslový baťovský Zlín potýkal s nedostatkem vody a vzhledem ke vzdálenosti od hlavních dopravních tepen také s dopravními komplikacemi. V roce 1930 proto Tomáš Baťa rozhodnul o vybudování pobočného závodu v Otrokovicích, které byly poblíž dráhy, vody tu bylo dost a prostoru pro rozvoj koncernu také. Do stavby nového závodu se pustil František Lydie Gahura, který navrhl urbanistický plán továrny i symbiotického města pro její dělníky. 

Jak ale stavět na promáčeném a bažinatém podloží části zvané Bahňák? Abyste duši Otrokovic pochopili lépe, půjčíme si teď slova Josefa Hlavničky, ředitele Baťových závodů, který měl výstavbu na starost. 

„Znal jsem Bahňák, jako obtížný stavební terén, kde jsme dělali sta a sta různých sond, kde ve hloubce 2-4 m hlíny nachází se tekutý písek, kde nelze jinak stavět, nežli na betonových deskách, kladených na vysoké návozy, neb na pilotách. I chef, J. A. Baťa, znal tyto překážky, a přesto vyprávěl mi o svém plánu, o vybudování vysokých budov, o rozmachu průmyslového podniku, o širokých cestách na kótě 185, o krásném zahradním městě s hygienickými domky pro lidi, pracující v tomto průmyslovém podniku. Kde však vezmeme obrovské množství hlíny a kamene pro zvýšení nedohledné plochy Bahňáku? Chef praví: „Na druhé straně Moravy je kopec, který srovnáme se zemi. Máme 2 velké bagry, každý o výkonu 500 kub m, tudíž 1000 kb. m za den. Koupíme několik desítek vyklápěcích aut a dáme se do práce.”

A tak se dali do práce. Zeminu z kopce Trestný vyplavovali dřevěnými koryty, do kterých vháněli vodu z řeky Moravy několika čerpadly, v plánu byla i lanovka, která měla na dvoukilometrovou vzdálenost dopravovat naplavené usazeniny hlíny a kamení nad Baťovem. Stejně jako celé baťovské podnikání, bylo i tohle na svou dobu něco jedinečného. 

Otrokovické létání a tragická smrt Tomáše bati

Opusťme teď Baťamany, kteří mají plné ruce práce s výstavbou, a posuňme se v příběhu o rok dál. Na bývalých bažinách stojí továrny pomocných závodů, které nezapřou svůj baťovský původ. Zdivo z červených cihel rozložené v polích 6,15 m x 6,15 m, přísně geometrické uspořádání budov i řada technických vymožeností umožňují dokonalé využití zdrojů a zefektivňují výrobu. Vyrostlo tu letiště osobních letadel, která byla pro svou rychlost a technickou dokonalost velkou vášní Tomáše Bati. A bohužel i jeho osudem. 

Havárie letadla Junkers F 13 se odehrála jednoho červencového rána roku 1932 jen pár metrů od nových budov otrokovických závodů. Ne jeho palubě vyhasl život Tomáše Bati i jeho pilota Jindřicha Broučka.  

Pomníček na místě, kam dopadlo letadlo s Tomášem Baťou a pilotem Jindřichem Broučkem. 

Otrokovice byly přejmenovány na Baťov, na počest zakladatele Tomáše vyrostl hotel Společenský dům, jehož tři ramena připomínají vrtuli letadla, k němu moderní park, budovy obchodů a služeb, 409 baťovských domků pro 3 000 zaměstnanců koncernu, byl otevřen Baťův plavební kanál, který ústil v přístavu přímo v areálu továrny. Nad továrnou už se ale stahovala válečná mračna. 

Pohled na přístaviště u řeky Moravy.

Obrovský rozkvět, dobu budování a nových vynálezů přetnula druhá světová válka. Baťov byl přejmenován zpět na Otrokovice, Baťovy pomocné závody byly znárodněny, řada plánů na další rozvoj zmizela v nenávratnu. A poválečný vývoj byl stejně neveselý, jako ve většině měst Česka. 

Baťovské stopy v dnešních Otrokovicích

Příležitost stavět město na zelené louce využil Baťův koncern v Otrokovicích naprosto dokonale. Díky tomu dnes můžete obdivovat funkční urbanismus elegantních 30. let přímo v ulicích. Moderní část na východ od nádraží dnes nechejme stranou a pojďme se projít přehledně geometricky uspořádanou čtvrtí Baťov a nahlédnout do továrny. 

Typická baťovská zástavba - drobné domky a budovy škol a služeb. 

Už na mapě Otrokovic uvidíte šikovný rastr, který pomáhal ke snadné orientaci v mladém městě. Čtvrť Baťov, která až do roku 2023 nesla původní označení Bahňák, sestává z baťovských domků, kterým vévodí už zmíněný Společenský dům. Ten stojí za samostatnou kapitolu popsanou v našem článku na blogu. Obklopují ho budovy škol, služeb a obchodů, které jsou svou hmotou velmi příjemné na pohled. 

Společenský dům, hotel Baťov, postavený do tvaru vrtule letadla na počest Tomáše Bati. 

Za baťovskými domky najdete koupaliště s unikátní skluzavkou podle návrhu Vladimíra Karfíka, stadion, kurty, a také vodní plochu Štěrkoviště, kam v létě míří kroky většiny obyvatel města. 

Na téměř přesné poloviny rozděluje baťovské Otrokovice Třída Tomáše Bati. Překročíme-li ji, ocitneme se ve světě továrních hal z červených cihel, které zvláštně září hlavně ve večerním slunci. Tovární areál ukrývá řadu technických zázraků z doby, kdy vznikal. Najdete tu bývalou plavební komoru, železniční vlečku, která dopravovala materiál napříč celým areálem, najdete tu také nenápadný pomník na místě, kde havarovalo letadlo Tomáše Bati. 

Libůstky pro fanoušky techniky

Stavět město u Baťů znamenalo mít hlavu plnou nápadů a kapsy plné chytrých řešení. V Otrokovicích se řada z nich uplatnila. O lanovce, která měla dopravovat zeminu na staveniště nových závodů, už jsme se bavili. Baťovci tu ale zkoušeli řadu dalších. 

Mezi nimi je například Baťova pokusná železná vozovka, která měla nahradit asfalt. Železné pásy měly být prakticky nezničitelným povrchem, který se měl uplatnit po celé republice. Testovací pásy vozovky ze železných roštů jsou dodnes ukryty pod asfaltovými vrstvami asfaltu na Baťově třídě. 

Na okraji továrního areálu (dnes Toma) ústil také jedinečný Baťův plavební kanál. 53 kilometrů dlouhý průplav sloužil k dopravě lignitu z výklopníku v Sudoměřicích (který doporučujeme navštívit) až do Otrokovic. Pozůstatky plavební komory a přístavu tak v továrně uvidíte dodnes. 

Pro průmyslový areál i nové město byl zásadní zdroj vody. Pro její čištění baťovci využíval tzv. Kremerovy studny, které ještě dlouho stály poblíž areálu Technických služeb. Důmyslný systém pomalého proudění vody pomáhá usazovat kaly na dně studní, odkud se samočinně vylučují tlakem vody. Odkalená voda se pak vrací do řečiště a podle dobových záznamů je takt čistá, že se v ní děti na dolním toku vesele koupou. 

Pro další objevování zapomenutých otrokovických zákoutí vřele doporučujeme skvělé stránky Badatelství Otrokovice.