Zámek Vizovice: Zářící valašská perla

Tady u nás na Valašsku kdysi nebyl život tak jednoduchý, jako je dnes. Krajina, kde se jen těžko ze země dobývalo obilí nebo brambory, sevřená mezi kopci, krásná, ale tvrdá. Když se podíváte do vizovských kronik, najdete tady samé plenění a drancování. Aby ne, Vizovice totiž stály pěkně na ráně, když se k nám postupně valila vojska uherská, husitská, tatarská a turecká, vzbouření Valaši, bočkajovci, pruská vojska a nakonec i ta německá. A přesto tady zůstal kus krásné historie. Kromě té lidové valašské ještě nádherný zámek, který září jako perla z valašských strání.

Kdysi dávno tu stával cisterciácký klášter, který zakládal ještě Přemysl Otakar II. Chvíli vzkvétal, pak se tudy prohnaly dějiny, nějaké to plenění a rabování, a z kláštera nezbylo nic. Na jeho místě vyrostl křehký renesanční zámek zvaný Nový Smillheim, ale ani ten neušel řádění tatarských hord. Dnes Vizovicím kraluje barokní zámek, který v 18. století navrhl Františkem Antonínem Grimm pro Heřmana Hannibala z Blümegenu. To je jmen, co?

Vizovický zámek je jedním slovem impozantní. Z rušné ulice vcházíte do tmavého průjezdu, který zámek dělí od okolního světa. Jakmile si oči zvyknou na světlo na druhé straně, zjistíte, že vás možná neoslňovalo slunce, ale bělostná fasáda honosného zámku, který leží v zahradě za branou.

Zámek byl vystavěn ve francouzském stylu. Trojkřídlá budova svírá nádvoří s barevnými květinami, pěšinky jsou vysypány bělostným pískem, stromy v zahradě pamatují mnohem víc než vaše prababička. Nechejte na sebe zámek chvíli působit a protáhněte se kolem něj dozadu do parku. Ten sleduje nejnovější anglické a francouzské trendy, které momentálně zámeckým parkům vládnou. Vypadá, jakoby nic, ale vy dobře víte, že ho má v péči celá rota zahradníků, kteří nenápadně zastřihují stébla trávy tak, aby vypadaly, že takhle narostly samy. Velice anglické.

Zámkem samotným mě provází Barbora Grombířová. Chodby jsou plné letního slunečního svitu, Barbora odemyká dveře v jednotlivých patrech, popisuje, jak tu bydleli zakladatelé, jak vypadal život Stillfriedů z Ratěnic, kteří tu žili ještě před válkou, kam se za války poděly všechny obrazy, nábytek, nádobí a cennosti, a jak je možné, že se sem zase vrátily zpět. Moc ráda bych vám o tom popovídala, ale to byste pak přišli o spoustu překvapení při prohlídce.

Tři patra zámku jsou neuvěřitelnou pastvou pro oči. Všude stovky vzorů, tapet, čalounění a vyřezávaných detailů. Na stolcích leží knihy, dýmky, panenky, flakony i nádobí, jako by je tam zrovna před chvílí položil někdo, kdo je běžně používá. Všude kolem jsou neuvěřitelné kusy nábytku, obrazy, šavle i droboučké hrnečky, ze kterých by dnes nejeden barista jásal.

Končíme v zámecké kapli, která má neuvěřitelnou atmosféru. A je tu jedna nenápadná drobnost, které si možná nevšimnete, ale která tu s vámi tak nějak je. Na zámku se všechno jenom blyští, dřevo voní leštěnkou a ve vázách jsou čerstvé letní květiny. Je vidět, že tu pracuje někdo, kdo má tohle místo hrozně rád.

Až půjdete kolem, zámek ve Vizovicích prostě nesmíte vynechat. Jestli s sebou máte typického „nacotampolezemedyťjetovšechnostejný“, můžete ho usadit v zámecké čokoládovně, koupit mu horkou čokoládu nebo zmrzku a prohlídku si pořádně užít. Kromě čokoládovny v zámku najdete taky Galerii Mariette, která je plná křehoučkých skleněných baněk a ozdob, bez kterých na Vánoce nemůžete být. Nádherný výlet na celý den, za to vám ručím.