Jeho bednářství vypadá jako rodinný dům, a vlastně tak trochu i je. Vyrostlo na návsi nad chalupou, kde se narodily snad 4 generace Fryzelků, protože podle hlavy rodiny tady platilo, že buď budeš bednářem, nebo půjdeš z domu. Maličká dílna po pradědovi už přestala stačit, nová vyrostla na místě stodoly. Za chalupou je sklad dřeva, na dvoře se vykuřují sudy. Vlachovické bednářství je největší bednářskou firmou v celé republice. Pracují tu stolaři, bednáři, truhláři i chlapi, co dřív ve Svitu šili papuče nebo dělali v nedaleké zbrojovce. Podle Josefa Fryzelky totiž není ani tak důležité, čím kdo je, ale jak je šikovný.
„Po revoluci mi všichni říkali, že bednářství jako řemeslo zanikne, že přichází doba plastová, doba nerezová. A my jsme vydrželi,“ směje se pan Fryzelka pod fousy. Je ho kus a ruce má takové, že byste od něj nechtěli dostat jednu za ucho. Z očí mu ale kouká srdečnost a je na něm vidět, že to, co dělá, dělá nejen hlavou, ale hlavně srdcem.
Vlachovským bednářům projde ročně pod rukama 140 kubíků dřeva. Tak jako musí být pořádné dřevo, ze kterého se sudy dělají, musí být pořádná i práce a nic se nesmí zanedbat. Přece jen, když nechá stolař maličkou škvíru na kusu nábytku, nic se nestane. Když ji ale nechá bednář na vaně, soudku nebo kádi, může celý výrobek vyhodit.
Zatímco dřív bylo ve Vlachovicích bednářů nepočítaně, dnes se na Fryzelkovic dílnu jezdí dívat turisté jako na velkou vzácnost. Dokud ale bude dost kvalitního dřeva, vypadá to, že bednařina jen tak nezanikne. Vždyť každý vinař si víno pro sebe dělá raději do dřeva než do nerezu. Kromě sudů se tu navíc vyrábí dřevěné vany, které byly i pro pana Fryzelku velkým překvapením. Vyrobí jich tu kolem stovky ročně, a to nikdo nečekal. K tomu květináče, máselnice, díže, sudy na vodu a na kvas, na medovinu, barikové sudy, soudky na rumy a slivovice, bedny, stolky, nádoby…prostě na co si vzpomenete.
Dívat se na to, jak pod rukama šikovných chlapů vznikají z dřevěných desek kulaťoučké soudky je potěšením. Člověk by tu mohl zůstat a s pusou dokořán celý den sledovat, jak jim to jde od ruky. Objednávek tu však mají na rok a půl dopředu, takže se nakonec stejně musíme vytratit a nechat je dělat to, co tak krásně umí.