O pálenici nám nadšeně vypráví Adam Navrátil, který se hrdě hlásí k páté generaci páleničářů v rodině. Jeho pra pra dědeček František kdysi pálenici založil na své vlastní zahradě, aby měl v zimě co na práci, když je obilí ve stodole a špek ve špajzu. Syn jeho syna pálí v pálenici do dnes. Rodinná tradice trvá od roku 1922.
Navrátilova pálenice je vlastně malá místnost, do které se vchází po několika schodech. Teď v sezóně je tady málokdy prázdno a na lavici pod oknem skoro vždycky sedí nějaký soused, který přivezl kvas na pálení. Čas tady plyne trochu jinak.
Pod kotlem se topí naštípanými polínky, budoucí slivovice se pomaličku destiluje napřed ve velkém a pak v menším kotli. Voní to tu sladkou vůní pálenky a v chladném podzimním dopoledni je tu nádherně teplo. Čekání na první kapky čerstvě vypálené slivovice se jako jedna z mála věcí v dnešní době nedá uspěchat.
“Tady sa pálilo za komunistů aj před něma,” přidává si svou větičku do příběhu zákazník pálenice, který tu u stolu určitě nesedí poprvé. A má pravdu. Pálenice za ty dlouhé roky co tu stojí prošla válkou i režimem vcelku beze změny. Až na to, že byla v roce 1951 bez náhrady znárodněna, Navrátilovi byli zaměstnanci vlastní pálenice a po revoluci si ji museli vykoupit zpět. Pálit se ale nepřestalo ani na chvíli.
Asi ne všichni máte za humny sad a ve sklepě sudy s kvasem, takže se možná divíte, proč tady mluvíme o maličké pálenici kdesi ve Zlíně. Je to proto, že je o ní poslední dobou hodně slyšet v dobrých, ale opravdu dobrých barech. Loni v zimě Navrátilovi vypálili vlastní slivovicu z moravských trnek, stočili ji do luxusních lahví a šli s “kůží na trh”. 50% slivovici odkudsi ze Zlína teď najdete v pražských i brněnských barech, v některých hotelech a vůbec tam, kde se pije dobré pití.
Nejlépe však chutná přímo tady, když vidíte, jak to všechno pěkně bublá a kape. Nalévá se do mrňavých kalíšků, jaké znáte z každé staré hospody, a kdyby vám ji někde nutili do skleniček na štopce nebo whiskovek, trvejte na tom, že ji chcete do klasiky. Tak ji pili naši tátové, dědové i pradědci. A nejspíš i František Navrátil na oslavu první páleničářské sezóny v roce 1922. Na zdraví.