Tomáš Krajči začal první brambůrky vyrábět v pronajaté garáži. Brambory v pytlech nosil sám na zádech a první zákazníky hledal v Luhačovicích a okolí. Když se ale firma rozrostla a po poctivých brambůrcích byla poptávka, přestěhovala se výroba do bývalé Jednoty v Podhradí.
Z maličké obce, kde končí všechny silnice, se do světa rozběhly sáčky s Luhačovickými brambůrky, Cyrilovými brambůrky nebo prvními slanými snacky. Dnes už Krajči sídlí ve Slavičíně a denně vyrábí na 50 000 sáčků brambůrků, které putují přímo k odběratelům. Jejich specialitou je totiž to, že se nevyrábí na sklad, aby se na stůl dostaly co nejčerstvější.
„Občas chodíme do výroby na noční všichni z kanceláře. Nejčastěji v létě, kdy prostě nestíháme. Do teď jsme neměli kapacitu ani čas přicházet s novými produkty, ale to by se mělo změnit příští rok, až postavíme novou halu. Máme v plánu pár nových příchutí, ale ještě je to tajemství,“ směje se Alžběta Kubišová, která se ve firmě stará o marketing. „Zažili jsme tu všichni brigády už od mládí, takže nás na začátku úplně nelákalo sem nastoupit. Dnes děláme práci, která nás baví a myslím, že jsme všichni spokojení. Jediné, co platí, je zákaz bavit se o práci, když se rodina sejde na nějaké oslavě. Snažíme se to dodržovat,“ dodává.
Nemohli jsme odolat tomu zajít se podívat do výroby. Na začátku je vždy očištěná brambora, která se krájí na páse a putuje do oleje, kde se smaží. Jako hotový lupínek pak její cesta pokračuje pásovým dopravníkem až do trychtýře, který přesně odměřuje množství pro jednotlivé sáčky. Celý proces je vlastně velmi jednoduchý, brambůrky se nebalí do ochranné atmosféry, a proto se na stůl dostávají opravdu čerstvé. I když horkým právě usmaženým lupínkům se asi nic nevyrovná.
A je to právě výrobní proces, který Krajčiho brambůrky odlišuje od ostatních. V Čechách už totiž není moc firem, které by lupínky smažily tradičními metodami, přestože to tak u některých vypadá. Na své slavičínské brambůrky tak můžeme být na Zlínsku právem pyšní.