Zlín sportovní: Procházka po architektuře i historii sportu ve městě

Zlín je se sportem spjat více než si myslíme. V baťovské éře se sportovalo všude, za továrním areálem, u zámku, mezi internáty nebo v dělnických čtvrtích. Spolek aArchitektura připravil procházku mapující bývalá i současná sportoviště napříč minulým stoletím. Často se jedná o místa, kolem kterých denně procházíte nebo jste si jich nikdy nevšimli, je ten pravý čas podívat se kolem sebe ať už při procházce nebo při běhu.

Doba trvání: 1, 5 hodiny
Náročnost: lehká, rodiny s dětmi, aktivní běžci
Délka: cca 2,5 km

Tělovýchovná jednota Sokol ve městě zahájila svou činnost už na konci 19. století. Ve dvacátých letech byla postavena budova Sokolovny, která se stala centrem nejen tělovýchovného ale také kulturně-společenského života. V čele Sokola byli často ti nejvýznamnější muži. V případě Zlína byl starostou jednoty Antonín Baťa (1905-1906) a Jan Antonín Baťa o dvacet let později. Sportovní rubriky byly pravidelnou součástí baťovského tisku. V roce 1924 začíná fungovat Sportovní klub firmy Baťa, který po celou dobu podporoval výstavbu moderních a dobře vybavených sportovišť. Mnohá z nich se nezachovala ve své původní podobě, některá však dosud fungují.Start, zastávka č. 1: Školní tělocvična, Štefánikova XX
V roce 1932 byla uprostřed tzv. školního areálu vybudována tělocvična, kde se dodnes cvičí. Autory jednoduché, utilitární stavby jsou architekti Vladimír Karfík a Miroslav Lorenc. Tento komplex budov byl využíván pro studium mladých mužů a žen, kteří se uprostřed již neexistujících budov Masarykových škol učili například plavat. Na místě nově postavené budovy Univerzity Tomáše Bati dříve stálo velké hřiště se skluzavkami.
Projdeme-li ulicí Univerzitní mezi budovami, kde dnes sídlí Univerzita Tomáše Bati a základní škola, můžeme vidět pozůstatky toho, jak školní čtvrť v minulosti fungovala. Vedle malého venkovního školního hřiště můžeme v přízemí škol přes okna nahlédnout do využívané tělocvičny.zastávka č. 2: Kolektivní dům
Osvoboditelů 3778, 760 01 Zlín
Už z dálky se dominantou stává Kolektivní dům od Jiřího Voženílka z roku 1951. Ani tady nechybělo zázemí s šatnami a tělocvična v posledním patře výškového domu. Zde se měli sdružovat a ve zdravém duchu udržovat všichni obyvatele domu a společně trávit volný čas. Dnes jsou prostory tělocvičny přestavěny na byty.Zastávka č. 3: Sportovní areál Kudlovská přehrada
Jednota Orel je dalším tělovýchovným spolkem, který ve Zlíně paralelně se Sokolem fungoval už od začátku minulého století. Orel má dodnes ve správě jednu nepříliš známou, ale zajímavou stavbu od architekta Jiřího Záhořáka z konce 90. let. Je to dvoupodlažní objekt sdružující garáže a volejbalové hřiště. Nachází se za budovou Centroprojektu od architekta Zdeňka Plesníka. Když projdete kolem závory odkloňující provoz, stojíte před budovou s vypouklou cihelnou fasádou a nautickými okny. Tato rozlehlá budova má v prvním patře čtyři hřiště pro míčové hry, na která se dostanete po zaobleném schodišti. Pokud obejdete přízemní část s garážemi, dostanete se na další volné prostranství zchátralého hřiště se zázemím pro občerstvením. Dokonale zapomenuté místo uprostřed centra města, které by stálo za to oživit.Zastávka č. 4 : Zimní lázně

Jen pár metrů do kopce po ulici Osvoditelů a dostáváme se k budově, která je všem Zlíňanům známá. Tzv. Zimní lázně, dnes Městské lázně Zlín, postavil Vladimír Karfík v roce 1950. První návrhy se datují už do poloviny 30. let. Nedávno prošla budova rekonstrukcí a ve vstupní hale můžeme vidět citlivě zrekonstruované detaily. Od svého postavení je jedním z nejnavštěvovanějších sportovišť ve Zlíně, které mělo v zimních měsících uspokojit poptávku po plavání. Právě venkovní bazény byly už od 30. let se ve Zlíně a v Otrokovicích výraznou součástí veřejného prostoru. Vladimír Karfík navrhl hned dvě funkcionalistické koupaliště, první v Otrokovicích, druhé vedle továrního areálu. (Dnes je pozemek zastavěný novou budovou UTB). Mnoho lidí si pamatuje tzv. Baťák, kam se chodili zaměstnanci firmy Bati, později Svit osvěžit během polední pauz nebo po práci. Ve své době patřilo k nejmoderněji vybaveným bazénům s teplou vodou a zázemím. Koupali se zde hvězdy československého filmu. Vladimír Karfík na tyto zkušenosti navázal i po válce u budovy Zimních lázní, kde použil kombinaci cihly a skla na fasádě. Lázeňskou stavbu navrhl ve zlínském konstrukčním modulu 6,15 x 6,15, jak bylo u všech typů baťovských budov standardem. Modernistická fasáda a nautické, organické prvky v interiéru nás přivádí na podobná řešení německého poválečného architekta Hanse Scharouna.Zastávka č. 5: Městské lázně – 50 metrový bazén
Po několika letech provozu bazén nestačil a v roce 1985 byla dokončen nový 50 metrový plavecký bazén, jehož autorem je architekt Jiří Kotásek. Obě budovy spojil proskleným krčkem a uprostřed města vytvořil plavecký areál, k němuž přiléhá Stadion mládeže z roku 1951. Nová budova využívá svažitého terénu stejně jako Karfíkův bazén je orientována na jižní stranu, směrem do zeleně. Najdeme zde několik prvků, které známe z brutalistní architektury, například použití pohledového betonu s obtištěným bedněním z dřevěných desek. Navštívíte-li 50 metrový bazén, v přiléhajícím prostoru je umístěn kinetický objekt Zdeňka Šmída. Zastávka č. 6: Gahurův prospekt a prostory mezi internáty
Procházka pokračuje u Památníku Tomáše Bati, na vrcholku Gahurova prospektu. Na kopci se nachází umělý lyžařský svah, který byl vybudován na konci sedmdesátých let. Ke sportovním aktivitám sloužily také prostory mezi internáty, kde se hrál nejčastěji volejbal, cvičilo se v internátech (pink ponk), sportem ožíval snad každý volný prostor ve městě. Během zimních měsíců se hrál tenis například v patře Společenského domu (dnes hotel Zlín), který by postupně dostavován. V současnosti obývající budovy internátů školy, které využívají tyto prostory pro hřiště, napříč prospektem bychom jich našli mnoho. O tomto využívání svědčí mírná úprava jinak svažitého terénu.Zastávka č. 7.: Sportovní hala
U Zimního stadionu 4286, 760 01 Zlín
Naše cesta končí na odlehlejším místě blíže baťovské kolonie Letná. V části pod Březnickým potokem se nacházejí dva sportovní architektonické kolosy. První z nich je budova Sportovní haly od Miloše Totuška z roku 1977. Okamžitě vás u vstupu upoutá dynamická bronzová socha Házenkářky od sochaře a designéra Zdeňka Kováře, která upomíná na funkci budovy, v níž se hrály především míčové hry. Dalším dominantním prvkem je schodiště na západní straně.Zastávka č. 8.: Zimní stadion Luďka Čajky
Březnická 4068, 760 01 Zlín

Za sportovní halou se nachází Zimní stadion Luďka Čajky od architekta Šebestiána Zeliny. Tato budova vznikla během několik let v rámci stavebních etap od roku 1957, ledová plocha, tribuny, hráčské zázemí, zastřešení a vstupní prostor. Tím nejzajímavějším prvkem je právě zastřešení, na kterém Zelina spolupracoval se statikem Josefem Krischkem. Spolu vytvořili konstrukci zastřešení, která byla nejlehčí na metr čtvereční. Tento stadion, pojmenovaný po zlínském hráči Luďkovi Čejkovi, který tragicky zemřel na následky zranění při utkání v Košicích, má nosný systém složený ze dvojice ve vrchu spjatých oblouků se střešním světlíkem. Tento prvek třípodlažní budovy vytváří charakteristické panorama pro jižní stranu města. Současný stav obou objektů je spíše smutnou připomínkou jejich zašlé slávy. Přesto patří k výrazným stavbám, které se ve Zlíně v druhé polovině dvacátého století postavily.Zastávka č. 9: ulice Lipová (49.2192025N, 17.6535875E)
Poslední zastavení už je spíše pro ty, které vedle sportovišť zajímá také to, jak fungovala baťovská čtvrť. Součástí občanské vybavenosti byly totiž nejen školky, školy, obchody, ale také hřiště. Na ulici Lipová najdete jedno z nejpůvodnějších. Travnatý, srovnaný terén s dvěma brankami. Podobná se nachází téměř na každé ulici.

Kde jíst

Po cestě budete míjet tolik restaurací a kaváren, že nemáme strach, že byste si nevybrali nebo zůstali hlady. Doporučujeme zavítat do nově zrekonstruovaného Obchodního domu a místní Bistrotéka Valachy (na snídani, oběd nebo večeři) nebo Kornuterie (na malý hlad nebo na zmrzlinu), kousek od internátů se nachází i kavárna Kafec Zlínský (na snídani, na kávu nebo na wafle) nebo se vyšplhejte nahoru nad internáty, kde čeká restaurace Hotelu Tomášov. 

Šťastné cesty a nezapomínejte s námi sdílet své fotky na FB i Instagramu s hashtagem #zlinskoLuhacovicko

-------------------------------------------------------------------------------------------

Za redakční tým Zlínska a Luhačovicka
Karolína Juřicová a Lucie Šmardová, členky spolku aArchitektura a řešitelky projektu Zlínský architektonický manuál

„Zlínská architektura je pro nás silné téma. Právě připravujeme Zlínský architektonický manuál (ZAM), který představí architekturu od začátku minulého století do současnosti. I díky ZAMu poznáváme Zlín jinak. Seznamujeme se s poválečnou architekturou, se stavebními a technologickými experimenty, objevujeme zajímavé stavby i architekty. Prostřednictvím komentovaných procházek z cyklu Potkej Zlín se snažíme prověřit trasy, které budou postupně přístupné v databázi. Sledujte ZAM!"