Pěšky Kudlovem: HOLLYWOODEM Zlína

Nabízíme další procházku z cyklu Potkej Zlín, které organizuje spolek aArchitektura. tentokrát jsme se vydali na Kudlov za jeho filmovou a architektonickou historií. Kromě filmových ateliérů se projdeme také obytnou a vilovou čtvrtí, v níž se skrývají málo připomínané skvosty zlínské architektury.   

Start: Filmový uzel

Délka: 2 km

Čas: 40 minut

Doporučujeme milovníkům architektury, Zlína a filmu. Historie malé vesničky Kudlov je známá už od 16. století, kdy se většina zdejších obyvatel v kopcovitém terénu živila zemědělstvím. Na konci třicátých let byla obec přičleněna k tzv. Velkému Zlínu a firma Baťa v čele s Janem Antonínem zde nechala postavit první filmový ateliér. Kromě ateliéru zde vznikla také malá kolonie dělnických domků pro zaměstnance ateliérů. 1) Kudlovská stodola (Filmová 689)

První ateliér byl vybudován v roce 1936 za neuvěřitelných devět měsíců. Autorem stavby je Vladimír Karfík, architekt, který měl jako jeden z mála přímou zkušenost s navrhováním v USA. Během své praxe u jednoho z nejvýznamnějších architektů minulého století Frank L. Wrighta procestoval Ameriku, kde mimo jiné navštívil i Hollywood a filmové ateliéry. Právě tuto zkušenost mohl zúročit i ve Zlíně, kam přijíždí v roce 1930. Ateliér byl ve své době vybaven špičkovou technikou převezenou z Ameriky. V Kudlovské stodole začínalo mnoho slavných osobností zlínského filmu jako například Hermína Týrlová, Elmar Klos nebo Alexander Hackenschied. V roce 2016 prošla budova rekonstrukcí a dnes v ní funguje Filmový uzel, který můžete navštívit a v tamější expozici se dozvědět víc o počátcích natáčení ve Zlíně.2) Budova laboratoří filmových ateliérů (Filmová 174), architekt Vladimír Karfík

V průběhu druhé světové války se ukázalo, jak důležitou součástí zlínských filmových ateliérů jsou laboratoře, kde se vyvolávaly a kopírovaly filmy. Během války zde byla zaměstnána řada předních technologů a chemiků, jejichž výsledky se proslavily i v Praze. Filmy se tu vyvolávaly do druhého dne, díky čemuž tu vznikala řada meziválečných filmů. Po válce byla pro tyto potřeby postavena nová budova (opět od Vladimíra Karfíka), který už ve Zlíně nežil. V porovnání se strohostí a utilitárností stavby prvního ateliéru zde najdeme mnoho dekorativnějších prvků. Jedním z nich je betonová zaoblená markýza anebo meziokenního pilíř, díky nimž působí fasáda plastičtějším dojmem. Podobný efekt má i vstupní prostor.   3) Baťovské domky (Fabiánka I), architekt Vladimír Karfík

Stavební oddělení firmy BaťaFabiánka je obytnou čtvrtí, která vzniká od 30. let pro zaměstnance filmových ateliérů a laboratoří. Jejím vzorem byla opět Amerika. Skromné dělnické domky připomínaly zahradní města, která vznikala nejen v Americe, ale také v Evropě, zejména v Anglii a v Německu. Na protějším kopci byly postaveny tři jednodomky a tři dvojdomky. První jednodomky byly opatřeny garáží, aby jejich obyvatelé mohli být co nejdříve ve městě. Ač v pozměněné podobě, můžeme některé původní domky na Fabiánce najít dodnes. Bydlela zde například Hermína Týrlová nebo Zdeněk Liška, než si nechal postavit svou vlastní vilu. 4) Činžovní dům (Fabiánka I, 210) architekt Miroslav Drofa, přístavba Zdeněk Plesník

Bytový dům z roku 1950 se nachází nedaleko původní zástavby. Navrhl jej Miroslav Drofa, jeden z nejvýznamnějších poválečných architektů Zlína, autor Morýsových a Věžových domů. Na místo deseti rodinných domků, které požadovali zaměstnanci ateliérů, byl postaven činžovní dům s dvanácti bytovými jednotkami. Velkoryse pojatá stavba v sobě nese ještě mnoho ze zlínské architektury 40. let, zároveň zde můžeme najít inspiraci ve skandinávské a holandské dobové architektuře. Jedná se o zajímavě koncipovanou stavbu, v každém patře jsou dva shodné třípokojové byty o celkové ploše 72 m². V roce 1957 byla provedena nástavba, jejíž autorem je Zdeněk Plesník. Nové patro mělo sloužit jako svobodárny, jižní sekce pro ženy, severní pro muže. Byty v tomto domě jsou dodnes žádané díky své prostornosti a klidnému okolnímu zázemí.

5) Hřiště a garáže

Jako každá městská čtvrť měl i Kudlov místa občanské vybavenosti, která jsou nenápadná, ale dodnes fungující, začleněná do svažitého terénu. Jedním z nich jsou hřiště umístěná na konci ulice Fabiánka II, menší hřiště se potom nachází v prostorech mezi zástavbou. Zajímavou ukázkou jsou i patrové garáže situované na okraji čtvrti. 6) Miloslav Totušek – Bytové jednotky na Kudlově (Fabiánka II)

Rozvoj filmových ateliérů a laboratoří s sebou nesl i větší nároky na ubytování zaměstnanců. Už začátkem padesátých let bylo jasné, že Drofův činžovní dům stačit nebude a tak byly v roce 1955-1956 vybudovány nové bytové jednotky, tentokrát od architekta Miloslava Totuška. Jedná se o skupinu pěti dvoupodlažních podsklepených budov sestupujících ze svahu po vrstevnicích. Prostřední objekt sloužil kromě bydlení jako zázemí pro obchody a služby obyvatelům Fabiánky. Tento obytný komplex je příkladem raného socialistického realismu, který se v Československu začíná prosazovat v průběhu 50. let. V porovnání s činžovním domem od Miroslava Drofy je patrný krok zpět, přesto lze celek považovat za urbanisticky zdařilý. 7) Svatopluk Sládeček - vila Rybkových (Filmová 278)

Dům manželů Rybkových je příkladem vilové zástavby, která v okolí filmových ateliérů vznikala od 50. let. Na místo skromnějších podmínek v baťovských domcích nebo bytech se často jedná o velice luxusní vilky navržené zdejšími architekty. Jedním z nich je architekt Svatopluk Sládeček st., který navrhl v roce 1972 dům ve složitém terénu pro manžele Rybkovi. Objekt je orientován na jižní stranu, kaskádovitě ustupující patra otevírají dům do zahrady a tím tvoří soukromé prostor obyvatelům domu. Ze severní strany, kde je orientován hlavní vstup a garáže. Z ulice je dům nenápadný podobně jako vila Tugendhat. Ve své době byl tento dům publikován v časopisu Domov, kde získal pozornost interiér domu, který byl koncipován jako „gesamtkunswerk“. Vnitřní prostory, inspirovány skandinávskou architekturou, doplňovala výtvarná díla. 8) Zdeněk Plesník - Liškova vila (Filmová 308)

K nejvýznamnějším vilám, které vznikly po roce 1948 ve Zlíně, patří bezesporu vila hudebního skladatele Zdeňka Lišky. Navrhl ji architekt, který je se Zlínem a s Kudlovem spjatý více než kdo kterýkoliv jiný - Zdeněk Plesník. Podílel se mimo jiné na dostavbě několika objektů filmových ateliérů a administrativních budov. Dům je situován na rozlehlém pozemku a terénní konfigurace určuje jeho dispozici. Půdorys domu se organicky rozvíjí na tři části – jižní tvoří spojitý obytný prostor s oddělitelnou pracovnou, v severovýchodní části se nachází ložnice a severozápadní část tvoří zázemí domu. Pracovna Zdeňka Lišky tvořila polovinu hlavního obytného prostoru a vznikala zde hudba k mnoha významným československým filmům, jako je například Markéta Lazarová, Obchod na korze anebo Vynález zkázy. I přes nedávnou a v mnoha směrech zdařilou rekonstrukci, která zachránila vilu z dezolátního stavu, je charakter objektu změněn. Venkovní bazén, který byl přímo napojen na zahradu, je dnes zastřešen. Anglický trávník nahradil původně navrženou louku proměňující se napříč ročním obdobím. I přesto se jedná o jednu z nejdůležitějších, velkoryse navržených vil poválečného Zlína. 

KDE JÍST

Na Kudlově sice moc možností k občerstvení není, ale ty, které tu najdete, rozhodně stojí za to. Na hlad 100% doporučujeme Lesní hotel Zlín, jejichž restaurace je špičková. Obdivovat můžete i architekturu hotelu, která se i tady nese v duchu zlínských cihliček. Lesní hotel si poradí i s kávou a dezertem, případně se podívejte do kavárny výše zmíněného Filmového uzlu. Tady se pro vás určitě něco sladkého taky najde. 

Šťastné cesty a nezapomínejte s námi sdílet své fotky na FB i Instagramu s hashtagem #zlinskoLuhacovicko

-------------------------------------------------------------------------------------------

Výlet připravila

Lucie Šmardová

historička umění, členka spolku aArchitektura a projektová managerka Zlínského architektonického manuálu

„Zlínská architektura je krásným tématem, v kterém je pořád co objevovat. Právě připravujeme Zlínský architektonický manuál (ZAM), který zmapuje architekturu od začátku minulého století do současnosti. I díky ZAMu poznáváme Zlín jinak. Seznamujeme se s poválečnou architekturou, se stavebními a technologickými experimenty, objevujeme zajímavé stavby i architekty. Prostřednictvím komentovaných procházek z cyklu Potkej Zlín se snažíme prověřit trasy, které budou postupně přístupné v databázi. Sledujte ZAM!"

Fotografie: studio onomono photography, Petr Willert, Pavla Navrátilová