Evangelický kostel Zlín: místo pro duši i pro umění

Přehled
Fotografie

Klid. Přesně tím na vás působí zlínský evangelický kostel stulený na stráni mezi ulicemi Štefánikova a Slovenská. Jeho strohá geometrická fasáda do toho místa krásně zapadá. Když vejdete dovnitř, promluví k vám elegantní a vzdušný interiér věrný funkcionalismu bez zbytečných kudrlinek. Světlo, které dovnitř padá dlouhými členitými okny je měkké a lehké. Je tady ticho k rozjímaní. Ovšem ne vždycky - občas se kostel změní na galerii, zkouší tu pěvecký sbor, samozřejmě se tu dělají svatby a bohoslužby, ale také Noc kostelů nebo Otevřené brány a muzejní noc.

Při živelném rozvoji Zlína ve 30. letech 20. století, usilovali místní evangelíci o získání důstojného místa pro svůj chrám. Původně mělo jít o stavbu v údolí Dřevnice, která by zahrnovala také dům pro faráře nebo dům mládeže. Bez podpory města ale takový projekt nebyl vůbec možný. Nakonec sice sešlo z původních plánů, o stavbu kostela pro své dělníky evangelického vyznání se však zasadil i Tomáš Baťa. Výsledkem je mistrně pojatá stavba kostela z pera Vladimíra Karfíka, který si hravě poradil se svažitým terénem bez toho, aby kostel působil v okolní zástavbě příliš hmotně a nepřívětivě.

Náš tip: Projděte si stezku Zlínského architektonického manuálu Zlín duchovní.

Jednoduchá výzdoba kostelních zdí koresponduje s čistou funkcionalistickou architekturou. Fotila: Aneta Hrbáčková

O celé historii evangelického kostela si můžete přečíst krásný a podrobný text Davida Valůška na webu sboru. Nejlepší ale je, zajít se na místo podívat sami. Uvidíte jak neokázalou stavbu geniálního architekta, ale také interiér, který spíš než návštěvu kostela zprvu připomíná vstup do ležérního prvorepublikového kina.

Noc kostelů v Evangelickém kostele ve Zlíně. Fotila: Aneta Hrbáčková

Hned u vstupu, na místě, bývalé šatny, byste našli galerii, ve které vystavují opravdu slavná jména českého výtvarného umění. Mezi nimi třeba Marian Kotrba, František Petrák, Radim Hanke, Jaromír 99 nebo Jindřich Štreit. Modernistický interiér strohých forem přímo láká k prezentaci umění, které sází na přímočarost a jednoduchost.

Řada prvků v kostele je původních (lavice, lampy)nebo na ně navazují, jako třeba rekonstruovaná červená podlaha. Fotila: Aneta Hrbáčková

Uvnitř hlavního sálu na vás dýchne otevřený prostor, který rovněž nedává zapomenout, že jej vypracoval zkušený architekt. Geomterické tvary zjemňuje světlo, o kterém už byla řeč, namísto buclatých andělíčků to jsou čistě bílé stěny, mezi nimi sem tam umístěn kalich nebo kříž. Za 80 let své existence kostel prošel několika proměnami, v současnosti se však velmi blíží původnímu Karfíkovu návrhu. Kromě hlavního sálu je tu ještě Malý sál s dřevěnou plastikou kříže, kde se pořádají komorní setkání nebo bohoslužby dalších církví - Církve československé husitské nebo Církve bratrské. O kostelní noci si můžete prohlédnout i varhany zakoupené z darů v 70. letech.

Vladimír Karfík vyřešil svažitost terénu návrhem odstupňovaných hranolů, které spolu vzájemně komunikují. Fotila: Aneta Hrbáčková

Zlínský evangelický kostel je místem radosti, kde na vás narozdíl od kostelů barokních, padá světlo a takové nějaké všeobecné příjemno. Může za to skvělá architektura, ale také povaha samotného kostela a jeho sboru. Jakmile budete mít příležitost, stavte se na některou z jejich výstav. Jsou skvělé.

Za fotky k tomu článku děkujeme Anetě Hrbáčkové, která je členkou sboru, a také fotografkou, kterou najdete na webu Photos of Happiness.

ZAM Zlín nám půjčil fotky od Onomono Photography, tak na ně taky mrkněte, je to nádhera.

Onomono Photography - Evangelický kostel ve Zlíně